Břehule říční je nejmenším zástupcem vlaštovkovitých ptáků u nás. Dříve byly přirozeným domovem břehulí strmé písečné a hlinité břehy řek, které se po povodních samovolně obnovovaly. S postupnou regulací toků a zpevňováním břehů, ale o svá hnízdiště přišly. A právě v tuto chvíli začaly hledat novou cestu a jiné možnosti ke hnízdění.

Našly ji v místech, která člověk dočasně opustil – v bývalých pískovnách, lomech nebo ve výsypkách, ponechaných přirozené obnově. Zkouší také škvíry v betonových opevněních toků, v hlubokých výkopech nebo stačí i vysoká hromada hlíny, která je někde u stavby na rok či více „odložená“.

Na několika málo místech hnízdí i v Českém krasu

Ojedinělá hnízdiště jsou známá na březích řeky Berounky. Jedno z nich bylo v Karlštejně pod koňskou pastvinou, kde povodeň v roce 2002 strhla břeh. V roce 2004 zde hnízdilo 5 – 7 párů, v roce 2005 bylo spočítáno 5 párů a v roce 2006 se zde zdržovali 2-3 páry. V následujícím roce se stěna již sesypala a zarostla a pro břehule se stala neobyvatelná.

Dosud existující malé hnízdiště břehule je v betonové stěně přístaviště Radotín na soutoku Berounky s Vltavou. Každoročně zde hnízdí do 5 párů.

Další malá hnízdní kolonie se nachází v umělé stěně s novodurovými trubkami u Popovických rybníků, zde hnízdí břehule v počtu několika málo párů každoročně.

Další hnízdiště leželo na říčce Litavce u Králova Dvora pod cementárnou, kde po povodni v roce 2013 došlo k stržení části pole a vzniku vhodné hnízdní stěny, kam se hned přesunula část břehulí z pískovny Liteň a začala zde hrabat nory a hnízdit. Celkový odhad hnízdících párů byl 40 – 50. Na začátku roku 2014 při stavbě protipovodňových opatření hnízdiště zaniklo. Sice vznikla umělá hnízdní stěna s novodurovými trubkami, ale protože při jejich instalaci došlo k zaslepení trubek na jejich zadním konci, tak zde břehule nikdy nehnízdily a hnízdit nebudou. Nemůžou si na konci za trubkou (imitující hnízdní chodbičku) vyhrabat hnízdní dutinu.

V pískovnách je převážně počet hnízdících břehulí nestálý. Pískovny zanikají zavezením nebo nepřejícností člověka nebo dochází k znehodnocení hnízdiště hnízdními parazity. Stěna musí být opravdu strmá a nejlépe po 2 – 3 letech obnovená. Stržením stare stěny (u řek to dříve dělala voda) se zničí stare nory i s parazity. Břehule si bez problémů vyhrabou nové nory.

Jedinou stálou hnízdní lokalitou je pískovna Liteň, kde hnízdí každoročně průměrně okolo 200 – 300 párů. Proto zde probíhá kroužkování břehulí, při které se zjišťuje návratnost dospělých ptáků na hnízdiště. Hnízdní kolonie v pískovně Liteň je zdrojová populace pro jiné pískovny v celém Středočeském kraji a v Praze.

Hnízdní kolonie břehule říční se nachází i v odvalech a zásypu v lomu Homolák, kde v roce 2017 břehule zahnízdily v počtu okolo 50 párů na dvou místech. V roce 2018 zde hnízdilo okolo 120 – 150 párů a v roce 2019 zde hnízdilo okolo 25 párů.  

Ze života břehulí

Břehule říční (Riparia riparia) je 12 cm vysoký ptáka s krátkým zobákem. Svrchní strana těla a spodní strana křídel jsou šedohnědé, břicho a spodní část ocasu převážně bílé až na šedohnědý proužek na voleti.

Je to společenský pták, který hnízdí v koloniích často o desítkách i stovkách párů. Do svislých stěn vyhrabává tunely dlouhé až jeden metr, na jejichž konci vytváří hnízdní komůrku vystlanou jemnou trávou a pírky. Tyto stěny musí být písčité, sypké a dostatečně strmé, aby se nory nezřítily – přesně takové, jaké zůstávají po těžbě.

Samice klade 3–5 čistě bílých vajec, na kterých sedí oba partneři po dobu kolem 13–15 dní. Ptáčata vylétávají z hnízda ve stáří 18–19 dní. Břehule říční se živí výhradně živočišnou stravou jako jsou vosy, dvoukřídlí, motýly a různé druhy včel.

Břehule říční je tažný pták, který zimuje v Africe, Jižní Americe a jihovýchodní Asii. Ze zimovišť přilétá na přelomu dubna a května a odlétá v září. Táhne v hejnech, která se občas mísí s jinými vlaštovkovitými ptáky, typicky s vlaštovkou obecnou.